Správné sezení a držení psacího náčiní

Je vhodné, aby dítě mělo na psaní a kreslení svůj pracovní kout se správně vysokou židli. Při práci by mělo sedět na celém sedadle, nohy by měly být opřené o podlahu, ruce o pracovní desku, tělo by mělo být mírně nakloněné dopředu, nemělo by se dotýkat hrany stolu. Dlaň levé ruky (u leváků pravé ruky) lehce přidržuje nakloněný papír nebo sešit.

Pokud vidíte, že vaše dítě drží tužku či pero nesprávně, upozorněte na chybu a opravte ho. Dětem můžeme pro přiblížení říci, že prostředníček = postýlka pro tužku, palec = peřinka, kterou se tužka přikryje a ukazováček = polštářek. Když dítě stáhne prostředníček nahoru vedle ukazováčku a drží tužku nesprávně, neozve se "zase špatně", ale třeba "tužka zase spadla z postýlky". Pro malého školáka je to zpráva, že tužka je nešikovná - ne on. A taky je to trochu legrace, takže můžeme zasáhnout i častěji, aniž má dítě pocit, že je nešika.

Pro nácvik správného držení tužky je dobré využívat trojhranný program (trojhranné pastelky, trojhranný nástavec na tužku...). Praváci i leváci by měli držet psací náčiní stejným způsobem, odlišnost je pouze v tom, že pravák tužku táhne a levák ji před sebou lehce tlačí (nikoli tlačí na ni).

Tužka by měla být dlouhá tak, aby přesahovala přes zápěstí, držíme ji asi 2 - 3 cm nad špičkou a její druhý konec směřuje k rameni. Papír je nakloněný mírně vlevo.

Správné, nejobvyklejší a také nejpohodlnější držení tužky využívá tří prstů - na posledním článku prostředníku tužka leží, bříško ukazováku (ukazovák není prohnutý, to je známka přílišného tlaku) a bříško palce ji shora přidržují. Ostatní svaly ruky jsou uvolněné a dovolují snadnou manipulaci s tužkou do různých směrů. Pohyb vychází z ramene.

Genetická metoda čtení

Prvňáčci se učí číst genetickou metodou. I když název zní poněkud neobvykle, je to metoda, která se u nás běžně používala před druhou světovou válkou až do 50. let minulého století. Tehdy se jí říkalo Kožíškova metoda podle známého spisovatele a učitele Františka Kožíška, který připravil pro děti slabikář "Poupata", ve kterém uplatnil tuto metodu. Tato metoda byla v rámci "jednotného školství ", podle sovětského vzoru, nahrazena jedinou analyticko - syntetickou (slabikovací) metodou, která se dodnes používá. Po roce 1989 byla genetická metoda opět oprášena, byly vytvořeny nové učebnice a na mnoha školách se podle ní prvňáčkové učí číst.

Kdybychom tento název chtěli počeštit, asi bychom použili název "hláskovací" nebo "písmenková". Děti se totiž neučí číst slabiky, ale nejprve se seznámí se všemi velkými tiskacími písmeny, pak s malou tiskací abecedou. Učí se slova hláskovat a pak hned číst jako celek. Postupují od jednoduchých slov, znalosti svého jména a jmen svých spolužáků ke slovům těžším (např. slova s di, ti, ni, dě, tě, ně).

Tato metoda umožňuje rychlé čtení s porozuměním, čtení jednoduchých smysluplných slov a vět. Děti tak mají pocit, že umí číst velmi rychle, textu rozumí, což je motivuje k dalšímu čtení a také psaní. Mají chuť vyjadřovat a zapisovat své myšlenky, zážitky, a tak je i práce v českém jazyce baví. A to je v dnešní době informační exploze velice důležité - umět číst dobře, rychle a s porozuměním.

Metodika v bodech:

- hry s vlastním jménem, které už děti umí napsat

- sluchová analýza slov (co slyšíš na začátku, co slyšíš na konci ...)

- sluchová syntéza slov (hra na Marťany - Co slyšíš, když říkám N-O-S? Slyším nos. Obrácený postup jde obvykle hůře - Dej mi marťanskou hádanky ty.)

- procvičování analýzy a syntézy - rychlé hláskování, pomalejší hláskování, krátká jednoslabičná slova, dvojslabičná slova, později slova víceslabičná

- vyvozování a nácvik znalosti písmen velké tiskací abecedy

- nácvik psaní písmen velké tiskací abecedy

- skládání slov z kartiček s jednotlivými písmeny

- čtení jednoduchých slov - hláskovat nahlas a pak vyslovit najednou celé slovo: V-O-S-A => VOSA

- pokud nastanou obtíže - zrychlovat hláskování až do splynutí, až dítě slovo uslyší

- pokud čte dítě dobře jednoduchá slova, začne si hláskovat jen potichu (hýbe mluvidly) a vysloví slovo najednou - dvojí čtení (časem samo zmizí)

- další krok - dítě čte hlásky jen očima, vyslovuje nahlas, postřehne více slov za sebou, předložky čte dohromady se slovem a používá správnou intonaci

- ptejte se dětí na to, co čtou, nechte je vyprávět, nuťte je rozumět významům slov a vět, nuťte je dbát na správnou délku samohlásek při čtení i při mluvení

Obrňte se trpělivostí, pokroky při zrakové i sluchové analýze a syntéze i při čtení jsou velmi individuální.

Nepodceňujte prosím význam domácího čtení. Pro správné zvládnutí techniky čtení s porozuměním textu je nutné číst denně!!!

Při výuce čtení pomáhají dětem různé hry se slovy, např. Na Marťany, slovní fotbal, rýmovačky, křížovky, kdo vymyslí nejvíc slov na určité písmenko, jméno-město-věc, písmenkové pexeso, kris-kros apod. Zkuste si na podobné hry najít čas, prožijete příjemné chvíle a děti i vy budete mít ze čtenářských pokroků velkou radost.

Jak na vešky

Častým problémem u dětské populace je opakovaný výskyt vší. Veš dětská je bezkřídlý hmyz, který žije pouze ve vlasech lidí, nejčastěji dětí ve věku 6-15 let. Bodá a saje krev. Délka jejich těla se pohybuje mezi 2 - 3,5 mm. Samička klade vajíčka, zvaná hnidy, která přilepuje pevným tmelem na vlasy, těsně u pokožky. Vajíčka vší jsou ve srovnání s velikostí jejich těla poměrně veliká, asi 0,8 mm dlouhá. Z hnid se již za 7 dní vylíhnou larvy vší. Čerstvě vylíhlé larvy vší jsou světle zbarvené a jen asi 1 mm dlouhé, a proto se snadno přehlédnou.

K přenosu vší dochází při těsném kontaktu s napadenou osobou, nejčastěji mezi příslušníky rodiny, mezi sourozenci, spolužáky ve škole a jiných dětských skupinách. Přítomnost vší se projevuje nadměrným svěděním hlavy - nejčastěji za ušima na temeni hlavy. Napadené děti bývají neklidné, trvale nevyspalé, ve škole nepozorné. Nepodceňujte proto pravidelnou kontrolu vlasů!!!

Vši ve vlasech nejlépe zjistíte vyčesáváním "všiváčkem" nad vanou pomocí fénu a hřebenu. Tímto poznáte, zda jste vyčesali vešku, nebo jen lupy. Pro kontrolu je vhodné vše vyčesané, co neumíte identifikovat, rozmáčknout nehtem. Ozve-li se prasknutí, musíte postupovat podle níže uvedených bodů, protože jste zachytili živou veš. Výskyt vší také provází vyčesání drobných "teček", které se po styku s vodou rozpíjí do červena až červeno oranžova.

1. Vešky z vlasů vyčesávejte jemným hřebínkem - všiváčkem (koupíte ho v každé drogerii nebo lékárně) - i několikrát denně.

2. Hnidy - vajíčko ve tvaru malé slzičky, musíte nehtem stáhnout z vlasů. Hnida, která po rozmáčknutí mezi nehty praskne, je živá.

3. Vyperte ložní prádlo a důkladně přežehlete polštář. Vyperte čepice a plyšáky z postele. Děvčatům vložte sponky, čelenky v igelitovém sáčku na několik hodin do mrazáku.

4. Neposílejte dítě do školy, pokud má ve vlasech hnidy.

5. Nepoužívejte šampony proti vším preventivně. Použijte je pouze při výskytu vší. Opakovaně je použijte až po 7 dnech, kdy se pravděpodobně vylíhnou nové vešky. Preventivním používáním dochází k odolnosti vší vůči účinným látkám v šamponech. Preventivně se doporučuje vmasírovat do vlasů např. Teetree oil, nebo repelenty proti vším, které jsou k zakoupení v lékárnách.

6. Pravidelně zbavujte vlasy lupů.

7. Pokud se vašemu dítěti vrací výskyt vší, doplňte u něho vitamíny B (nejlépe v tekuté formě - lépe se vstřebávají).

8. Pokud vši objevíte, nestyďte se a dejte co nejdříve vědět třídní učitelce, aby mohla upozornit rodiče dětí. Jinak se vši budou šířit dál a tohoto problému se nezbavíme.

Ozbrojte se vytrvalostí a velkou trpělivostí, aby mohl být "boj" proti veškám úspěšný.